• Základní pojmy v péči o kulturní dědictví, Univerzita Pardubice 2013 (PDF)
  

Autenticita - pravost odkazu, souhrn hodnot a jejich výpověď o určitém předmětu, spočívá v míře dochování původních znaků, které dokumentují skutečnou roli předmětu v minulosti.

Konzervace - je soubor odborných zásahů, jejichž cílem je zajistit takový fyzický stav sbírkového předmětu, aby byla zachována jeho funkce nositele vypovídací hodnoty o přírodě nebo společnosti.) Konzervace se dělí na preventivní a sanační konzervaci:
                      A) PREVENTIVNÍ / BEZZÁSAHOVÁ - Kontrola předmětu a jeho prostředí bez                                                                                               fyzického zásahu za účelem spomalení                                                                                               degradačních procesů.
                       B) SANAČNÍ - Proces předcházející restaurování

Restaurace - obnovení ve smyslu uvedení do původního stavu

Recepce - Přijetí či akceptování, ale také přejímání

Restaurování - soubor odborných činností a úkonů konzervační a rekonstrukční povahy směřujících k rehabilitování předmětu s důrazem na zachování hodnot. Jeho smyslem je dosažení větší srozumitelnosti artefaktu pro laického pozorovatele při dodržení etických zásad konzervátora - restaurátora. Návrh a realizace samotného zásahu je vyhotoven na základě průzkumu a doložené dokumentace.
"restaurováním se rozumí souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu." (Zákon o státní památkové péče, § 14 / 8)

Renovace - nezakládá se na rekonstrukci a sleduje jiný než historický záměr, bez zájmu o autenticitu.

Rekonstrukce - obnovení ve smyslu doplnění něčeho již neexistujícího na základě provedených a podložených zjištěních. Obnovení vzhledu, funkce, nebo chybějících prvků, ale vždy na základě určitých poznatků o předmětu.
                           A) EXAKTNÍ - na základě faktických dokladů o původní podobě daného                                                                 předmětu (dokumentace, fotografie,...)                  
                           B) ANALOGICKÁ - na základě jasné analogie k danému předmětu
                           C) HYPOTETICKÁ - na základě hypotetického předpokladu podloženého                                                                         např. nepřímou analogií 

Restaurátor je odborník, který může provádět zásahy konzervační a rekonstrukční povahy na předmětech kulturního a přírodního dědictví. Jeho základní činností by měla být preventivní a sanační konzervace, tedy ochrana hmotné podstaty artefaktu s nejmenší ztrátou vypovídací hodnoty. Snahou tohoto odborníka je omezit jakékoliv zásahy a směřovat činnost k preventivním opatřením, tedy preventivní konzervaci. Etická způsobilost restaurátora pro středoevropské prostředí by měla vycházet z:

• Dokument o profesi konzervátora-restaurátora AMG ČR, 2007 
• Dokument z Vantaa - Evropská politika preventivní konzervace, 2000 
• Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel,(Benátky 1964)
• Caesare Brandi, Teorie restaurování, 1953. 
• V&A museum check list

Památkové hodnoty historického předmětu:
                A) Výpovědní
                B) Historická - stáří předmětu
                C) Sociální - spojení předmětu s určitou historickou událostí, či významnou osobou
                D) Technologická - doklad technologických a výrobních postupů

Jiří Vajčner, Hodnotová kritéria kulturních památek, in: idem, Úvod do památkové péče, Praha 2009, s. 79–88.

Komplexní hodnota - vyjadřuje jeho kvalitu jako nositele souboru všech autentických informací,  emocionálních a racionálních, které je možno dnes či v budoucnu identifikovat. Tato hodnota, jako taková je hlavním předmětem ochrany. Součástí komplexní hodnoty je i výpovědní hodnota předmětu. Její rozpoznání však závisí na schopnostech zainteresované osoby.

Celistvost, integrita - je soubor materiálových, technických a estetických hodnot, které spolu historicky souvisejí. Nevztahuje se pouze na stav předmětu, kdy se začal používat nebo působit, ale součást integrity předmětu tvoří také stopy související se jeho používání či poškození a následné úpravy významné z hlediska historie a života lidské společnosti.

Muzeum - Stálá, nevýdělečná, instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje hmotné doklady o člověku a jeho prostředí.

Výstava - Prezentační akce v trvání kratším než dva roky.

Expozice - Prezentační akce o trvání delším než dva roky. 

PATINA

"Z historického hlediska však musíme uznat, že existuje způsob, jak falšovat historii, pokud jsou historické doklady takříkajíc zbaveny své starobylosti, to jest pokud nutíme materiál, aby znovu nabyl takové svěžesti, tak čistého řezu, takové nápadnosti, že popírá starobylost, jejímž je svědectvím. [...] Z historického hlediska tedy zachování patiny, onoho zvláštního závoje, jenž během času překrývá novost látky a svědčí tedy o uplynulém čase, je nejen přípustné, nýbrž všeobecně žádoucí." 

"Klíčem k problému tedy bude materiál, který umělecké dílo tvoří [...] materiál nesmí nikdy převažovat nad obrazem. [...] Jestliže se tedy materiál bude prosazovat s takovou svěžestí a naléhavostí, že bude mít takříkajíc vyšší kurs než obraz, bude tím narušena sama čistota obrazu. Z estetického hlediska je proto patina oním tlumicím prvkem na materiálu, který se musí držet na skromnějším místě uvnitř obrazu. Právě tato její úloha pak dodá praktickou míru bodu, míří patina, rovnováze, k níž se musí vztahovat. [...] takže ji [patinu] lze popřít jedině proměnou chápání umění, jež by prokázala, že materiál je hodnotnější než obraz."

Cesare Brandi, Restaurování jako požadavek historičnosti, in: idem, Teorie restaurování, Kutná Hora 2000, cit. s. 65 a 76-77.

K pojmu PATINA, AUTENTICITA POVRCHU a HISTORICKÁ HODNOTA, či  A. Rieglova HODNOTA STÁŘÍ 

"Realita člověka se přímo hmatatelně přenáší na nábytek. Ušlapaná trnož stolu, vytrhnutá deska lavice, uhlazená područka křesla, tyto stopy zanechané častým používáním uchovávají v naší paměti již od dětství živý obraz společného života rodiny a kromě citového prožitku zůstává v naší představě trvalým měřítkem kvality, podle kterého hodnotíme i současný nábytek."

Karel Kozelka, Úbok experimentuje, Domov: Bytová kultura a technika v domácnosti , Praha 1971, č. 3, s. 6-12.

FAKSIMILE, KOPIE, REPLIKA
v odborné literatuře

KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří, Výkladový slovník malířství, grafiky a restaurátorství, Praha, Grada Publishing, a. s., 2004:

• Faksimile je "napodobenina, reprodukce či kopie značně se přibližující originálu. V širším významu slova může být provedena i fotomechanickým způsobem za studijním, dokumentačním či výstavním účelem."
• Kopie je "přesná napodobenina původního díla, často vytvářená ze studijních důvodů,... Kopírování mistrovských děl je také součástí konzervativní umělecké výuky všech dob. V dílenské práci minulých staletí sloužily kopie mistrovského originálu i k běžnému způsobu rozšiřování díla,... Podle typů se kopie rozdělují na technologické, vytvářené kvalifikovaně, se znalostí technické problematiky, dále optické, sledující vzhled kopírovaného díla (v tomto případě jsou obvykle používány i dobově neautentické materiály), a tzv. inspirativní kopie. Tyto volné "tvůrčí" kopie, jejichž autory jsou nejrůznější moderní umělci, parafrázují originál. Kopie rekonstrukční (patřící k typu technologické kopie) rekonstruuje technologické postupy, nevšímá si defektů a snaží se i o rekonstrukci ztracených dílů a detailů."
• Replika "je samotným umělcem zhotovená volná či přesná kopie jeho vlastního díla, někdy i obměňující původní námět... Replikou může být také práce nějakým dílem bezprostředně inspirovaná, nemající však charakter kopie."

BALEKA, Jan, Výtvarné umění, výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika), Praha, Academia, 1997:

• Faksimile je "(lat. fac simile- udělej podobně), věrné zpodobení předlohy, např. kresby nebo písma, které je možno zmnožit tiskem. Je užívané zvl. u podpisů, ale i starých listin a pečetí používaných k výstavním účelům, kde by mohl být originál ohrožen."
• Kopie je "ve výtvarném umění dílo vytvořené nápodobou jiného díla, zpravidla později a někým jiným než jeho autorem, buď týmiž materiálovými prostředky a technickými postupy, nebo také prostředky jinými (např. římská kopie řeckého originálu) a v jiné velikosti. Tzv. studijní k. pořizovaná dnes v galeriích, nesmí mít velikost originálu.... Kopii je nutno odlišovat od repliky a padělku."
• Replika je "dílo, vytvořené opakováním již hotového výtvoru jeho autorem nebo jeho dílnou. Vzniká zpravidla téměř současně s originálem, někdy i v několika exemplářích. Odlišnost replik je zachycována v odborné literatuře". Repliku je třeba odlišovat od kopie a padělku."

Citovaný Slovník pojmů z dějin umění; názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění, autorů Oldřicha J. Blažíčka a Jiřího Kropáčka navazuje na Slovník památkové péče, vydaný STN v Praze v roce 1962, jehož autorem byl pouze Oldřich J. Blažíček. Posledně jmenovaný lexikon byl připraven právě v návaznosti na potřeby činnosti státní památkové péče při aplikaci byť již zrušeného zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, nicméně obsahuje takový výklad pojmů, který má dosud nejpevnější vazbu na normotvorbu v oblasti památkové péče:

• Kopií se rozumí "opakování nebo napodobení uměleckého díla jinou rukou, nejčastěji k účelům sběratelským nebo studijním. Autorská kopie se zpravidla nazývá replikou, kopie z doby originálu je dobová kopie. Kopie může být provedena i v jiném materiálu nebo měřítku, jde-li však o záměrně podvrženou kopii místo originálu, jde o falzum. Mechanické rozmnožení uměleckého díla není kopií, nýbrž reprodukcí."
• Faksimile je definovaná jako "měřítkově přesná napodobenina originálu, kopie kresby, malby, rukopisu, podaná co nejvěrněji grafickými reprodukčními technikami v malém nákladu, resp. jediném exempláři k zastoupení originálu. V témže smyslu se nazývá faksimile také dokonalá plastická napodobenina, barevně upravený odlitek sochy či reliéfu, popř. dokonalá kopie uměleckořemeslného díla".
• Replika je "obměna hotového uměleckého díla sochař., malíř., uměl. řem., vytvořená autorem (autorská replika), dílnou (dílenská replika) nebo i v autorově okruhu zpravidla v krátkém časovém odstupu. Replika obvykle zachovává techniku originálu a ikonografický typ. Od originálu se vesměs odchyluje v ikonografických nebo formálních podrobnostech. Termín replika je vhodný zejména pro staré umění. Repliku odlišujeme od varianty, kopie, redukce."

Ottův slovník naučný má v daném případě:

• kopii za "napodobení díla uměleckého (sochy, obrazu)",
• repliku (dubletu) za "druhý exemplář uměl. díla od umělce samého zhotovený".

Ricordi, Bozzetto, Modello

• Ricordi – vzniká po dokončení práce (ricordare – pamatovat si), pro malíře a jeho potřebu a prezentaci se, nebo pro samotného šlechtice, aby si mohl obrazy vzít s sebou a jinému šlechtici se pochlubit, co má u sebe doma na stropě.
• Bozzetto – hrubá skica; jako příprava a ukázka před provedením práce, vzniká současně se smlouvou.
• Modello (plural, modelli) / modeletto či modellino - sochařská skica, více dokončená než bozzetto.